Čím se vyznačuje pasivní dům?

Rodinný dům je individuální záležitostí. Každý si může podle svých představ, plánů a rozpočtů udělat vizi, jak bude dům koncipován. Pokud není ve Vašem zájmu vynaložit velké finační náklady na provoz domu a tepelný komfort jak v zimě tak i v létě, je na místě se rozhodnout, jestli postavit běžný rodinný dům, nebo raději energeticky úsporný dům, ve kterém jsou náklady na vytápění téměř nulové. V době rostoucích cen energií se prvotní o něco větší investice do stavby pasivního domu než do stavby klasického domu opravdu vyplatí.

Vytápění

Koncepce domu, řešeného jako dům pasivní dokáže uspořit až 90% nákladů na vytápění oproti běžné novostavbě. Příkladem jsou domy postavené v 80.letech, většinou slabě tepelně zateplené se špatně těsnícími detaily a spoji v konstrukci, které vyžadují pro běžnou pobytovou vnitřní teplotu vytápění 200 kWh/m² za rok. Potřeba vytápění v pasivním domě je vyčíslena na 15 kWh/m²

Hlavním důvodem nízkých nákladů na vytápění je fakt, že pasivní dům nepotřebuje klasický sytém vytápění. Dům je pasivní a vystačí si tedy během většiny roku s udržením vnitřní teploty kolem 20°C sám. Během zimy postačí příležitostné vytápění elektrickými přímotopy nebo lze využít tepla z ohřevu teplé užitkové vody. Další možnosti úsporného vytápění je tepelné čerpadlo, které využívá  teplý odpadní vzduch nebo geotermální energii.

Konstrukce pasivního domu musí být především vzduchotěsná. Veškeré napojení rozdílných konstrukcí jako např. okna a zdi musí být utěsněno plastickým zaspárováním a tepelně zaizolováno.  Pro kontrolu vzduchotěsnosti se využívá tlaková zkouška, po které je možné případné odhalené nedostatky ještě napravit důkladnějším utěsněním. Přestože je pasivní dům opravdu vzduchotěsný, čerstvého vzduchu je v něm dostatek. Dům je totiž nucenně větrán prostřednictvím rekuperační jednotky, která využívá odpadní teplo pro ohřev nasávaného vzduchu z venku. Příchozí čerstvý vzduch se ve výměníku ohřeje na 50°C. Ohřátý vzduch je pak rozváděn po celém domě a sáláním ho vytápí. Systém je plně automatický, tudíž je zajištěno dostatečné větrání domu odvádějící nežádoucí prach a vlhkost, a zamezuje tak vzniku plísní. Nucené větrání však neznamená vyloučení otvíratelných oken. Dům může být příležitostně větrán i přirozeně.

Konstrukce

Vhodná volba materiálů pro stavbu pasivního domu je základním a prvotním požadavkem při sestavování koncepce pasivního domu. Tepelné vlastnosti materiálů si můžeme odvodit především z tzv. „součinitele prostupu tepla“ označovaného písmenem “U“. Součinitel prostupu tepla udává, kolik tepla projde jedním metrem čtverečním materiálu. Tyto a další parametry jsou uváděny u všech prodávaných výrobků.

Obecně se dělí stavební konstrukce na lehké a těžké. Typickým příkladem a dnes hojně využívaným je dřevěná rámová konstrukce opláštěná dřevoštěpkovými deskami. Aby takový dům splňoval parametry pasivního domu, měla by jeho tepelná izolace z minerální vaty nebo expandovaného polystyrenu o tloušťce přibližně 300 mm. Existuje řada dalších možností tepelného zateplení, jako např. netradiční izolace ze slámy nebo papíru, které jsou šité na míru dřevostavbám.

Zdroj: www.stavba-domu.cz | Pasivní dům

Z pojmu těžké konstrukce je patrné, že se jedná o užití masivních materiálů pro nosnou konstrukci domu. Jejich vyhodou je jejich dlouhá životnost a schopnost akumulovat teplo. Těžkou obvodovou konstrukci domu je vhodné z tepelného hlediska koncipovat jako sendvičovou konstrukci. Pokud nosnou zeď tvoří betonové panely nebo cihly, je nutné zvenčí zeď opatřit tepelnou izolací z minerální vaty nebo polystyrenu o tloušťce až 400 mm. Z takové skladby je však patrné, že volená konstrukce není příliš vhodná jednak pro konečnou tloušťku zdi a i z finančního hlediska. Vhodnější volbou jsou tepelně izolační bloky, které do výšky 3m mají i nosnou funkci. Děrované cihly nebo plynosilikátové tvárnice o tloušťce 400 mm se dělají v několika tepelných variantách, z nichž některé řady s označení EKO nevyžadují už žádné zateplení. Klasické termo izolační bloky vyžadují zateplení tepelno izolací o tlouštce 150-200mm. Ze zdravotního i tepelného hlediska je dobré mít na paměti, že dům má „dýchat“. Je dobré koncipovat konstukci domu jako paropropustnou. Pohledová fasáda z hliníkových nebo plastových desek by měla být vždy provětrávaná.

Během horkých dní nastávají ve většině domů problémy s teplotou v horních patrech domu. Je tedy na zvážení, jaký typ skladby střechy zvolíme. Dvouplášťová konstrukce umožňuje provětrávání díky vzduchové mezeře. Střecha je tak ochlazována proudícím vzduchem. Dvouplášťová varianta je vhodná pro střechy šikmé a střechy s plechovou nebo taškovou krytinou. Na rozdíl od střechy jednoplášťové je však provedení konstrukce pracnější. Zajímavým a ekologickým typem střechy je tzv. „zelená střecha“. Střecha vypadá opravdu zeleně, protože poslední souvrství střechy tvoří substrát s rostlinami k tomu určenými. Při dostatečné výšce substrátu je možné na střeše pěstovat i stromy. Velkou výhodou zelené střechy je, že dešťová voda není ze střechy odváděna do kanalizace, ale je v souvrství střechy zadržována. Zelená střecha je nejen ekologická, ale i estetická.

Poloha

Velmi důležitým aspektem při plánování pasivního domu je výběr pozemku. Z teplotního hlediska je předností postavit dům na jižním svahu nebo na rovinném pozemku. Je důležité koncipovat dům, tak, aby obytné místnosti byly orientovány na jih a mohly tak okny zístkavat co největší množství tepla během zimního období. V létě je zase důležité opatřit prosklenou stranu vhodným zastíněním. Doporučuje se jižní fasádu domu prosklít zhruba na 30-40%, aby tepelné zisky ze slunečního záření byly dostatečné pro pasivní získávání energie. Severní fasádu je naopak vhodné ponechat pokud možno s minimálním prosklením. Dům by neměl být celkově příliš členitý. Vhodná je spíše kompaktní forma domu bez přebytečného prostoru a příliš velké výšky místností. Úspornost domu je také možné zvýšit instalací solárních panelů na střechu domu, jejichž získaná energie může být použita pro ohřev vody.

Okna

Aby byly kompletně splněny parametry pasivního domu, musí mít dům kvalitní okna. Obecně se říká, že okny uniká největší množství tepla. Při správné volbě oken a jejich správném osazení tomu zdaleka tak nemusí být.

Základní charakteristikou termoizolačních vlastností okna je typ zasklení. V současnosti se vyrábí skla s dvojitým nebo trojitým zasklením. Okna jsou plněna inertními plyny (argon nebo krypton), které zaručují nízkou tepelnou vodivost. Teplota povrchu skla z vnitřní části domu se tak podobá teplotě vzduchu v místnosti. Platí pravidlo: čím více vrstev skla, tím větší izolační schopnosti. Aby bylo okno tepelně izolační, musí všechny materiály nebo jejich kombinace nesmí být příliš tepelně vodivé. Z toho vyplývá, že konstrukce rámu okna má velký vliv na jeho energetické parametry. Dalším kritériem pro pro izolační schopnosti okna je počet a kvalita provedení těsnění. Dalším způsobem, jak zabránit případným netěstnostem v okenních rámech, je volba oken neotvíratelných.   V mnoha případech není potřeba, mít všechna okna otvíratelná.

Okna se vyrábí ve třech základních materiálech rámu (plast, dřevo, hliník) a několika dalších variantách vzniklých kombinací těchto a dalších materiálů.

Plastová okna

Nejčastěji používaným typem jsou okna plastová. Jsou ve velké míře zastoupena především u bytových domů. Vhodná jsou však i pro rodinný dům. Plastových oken je mnoho typů, které se liší jednak vzhledově, ale i kvalitou použitých materiálů a typem konstrukce rámu. Plastová okna se vyrábí z houževnatého PVC, jehož mechanické vlastnosti se mohou lišit. Pro zatřídění se používá značení A a B. Mechanické vlastnosti rámu jsou ovlivněny vnitřními výztuhami a počtem komor v rámu. Lepších tepelných vlastností dosahují okna s tlustšími rámy nebo rámy, jejichž vnitřní komory jsou vyplněny termoizolační pěnou. Plastové rámy mají hladký povrch, což zaručuje, že se na něm neusazují nečistoty. Plastová okna jsou celkově bezúdržbová.

Dřevěná okna

Dřevěná okna mají řadu předností. Jsou snadno udržovatelná, mají dobré mechanické i tepelné vlastnosti, dlouhou životnost a estetické kvality. Vyrábí se v několika variantách tvarů a barev.   Svou estetickou kvalitou jsou vhodná i pro památkově chráněné objekty. Dřevěné rámy se vyrábí z lepeného dřeva, které zaručuje pevnost a stálost. Dřevěná okna mají srovnatelné tepelné vlastnosti s okny plastovými. Tepelná vodivost dřevěných oken je závislá na tloušťce rámu.

Hliníková okna

Mají specifický vzhled – malou hloubku rámu a ostré rysy. Jsou vhodná pro novostavby, především pak pro administrativní a komerční budovy. Ve srovnání s okny plastovými a dřevěnými mají horší tepelné vlastnosti.

Dřevo-hliníková okna

Vyrábí se v mnoha kombinacích tvarů, různých profilů, povrchů a o různých tloušťkách. Mají výborné tepelné vlastnosti. Některé rámy jsou vyplněny termopěnou, což zaručuje dobré tepelné vlastnosti okna nebo dveří.

Plast-hliníková okna

Využívá estetické a mechanické vlastnosti hliníkového rámu. V kombinaci s termopěnou májí dobré tepelné vlastnosti.

Dřevo-hliníková a plast-hliníková okna jsou vhodná pro nízkoenergetické a pasivní domy. Většinou se vyrábí s izolačními trojskly do nichž někteří výrobci navíc montují žaluzie.